Monteneuf

Monteneuf, záhadně mrtvé psí město s okolím plným megalitických památek.

Vydali jsme se směrem k němu z La Gacilly s úmyslem po cestě stopovat. Nehledě na předpovědi pálilo slunce jak vyšinuté a nám pomalu docházelo pití, až došlo definitivně. S krosnami na zádech se šlo pomalu a zastávek bylo po cestě víc, než ušlých kilometrů. U ohrady s koňmi došlo i na návrhy jejich vypůjčení, ale plán ztroskotal na neproveditelnosti. Plazili jsme se tedy dál.
A pak to přišlo. Polomrtví jsme zrovna přicházeli ke kruháči před Carentoir. Už hodnou chvíli jsme se neobtěžovali ani se stopováním, natož s nesením cedulky kýženého směru. A v tom nám zastavilo auto a mává z něj na nás nějaký mladík. Přešťastni jsme si k němu vlezli a vyslechli jsme si, že nás viděl stopovat, když jel opačným směrem, dorazil domů, vzal pro nás flašku s pitím a jel nás zpět vyzvednout a zavézt až do Monteneuf. Prostě zázrak. Ještě musím našemu samaritánovi poslat slíbený pohled.

S obnovenou vírou v dobré lidi jsme doťapkali do kempu a jelikož nikde nikdo nebyl, trůnili jsme tam až do rána zadarmo. V areálu pak ještě probíhala svatba, na které byl nejspíš celý Monteneuf a hrál petangue. Večer to tam docela rozjeli, takže jsme to měli i s hustým koncíkem, který bych ocenila víc, kdybychom se nepokoušeli usnout. Alespoň to nebyla naše "Mašinka", ale pořádná bretaňská muzika - velké plus.

 

Lesy tu voněly jinak, jinak křupalo i listí pod nohami. Vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby na nás z poza stromu vykouknul třeba Merlin. Kapradí bylo vysoké jako já a nikde ani živáčka.

 

 

Podivné keltské rituály si vůbec nebylo těžké představit.
Mystická atmosféra se dala krájet.

 

 

 

Nejspíše jsem překročili bludný kořen, jelikož se nám podařilo dvakrát zabloudit a vždy dojít na to stejné místo, totiž parkoviště před Les Pierres Droites. Menhiry byly parádní, ale z důvodů v předešlé větě zmíněných jsme se dostavili trochu pozdě. Výhoda byla, že jsme tam byly naprosto sami, nevýhoda pak samozřejmě nedostatek světla k focení.

 

Ráno jsme si pak přivstali, abychom chytili to žůžo ranní světlo, které vypadá na fotkách tak dokonale. Zase jsme zabloudili.

 

 

 

No, asi nejlepší fotka z celýho slavnýho výletu.

 

 

 

 

Nakonec jsme to ale zvládli i k La Loge Morinais.

 

Druhý den ráno městečko jako kouzlem ožilo. Na náměstí kolem kostela hrála z kazeťáku hudba a bleší trhy už byly v plném proudu. Nemuset se s ním zbytek výletu tahat, pořídila bych si tam jeden úžasný koberec nebo třeba kabát za 5 éček.