Známější místo už snad ani není. Krom Bretaně jsme tedy zaskočili hodit očkem i na tento kousek Normandie. Sotva jsme se tam ukázali, zase se zázračně vyčasilo, ale davy turistů nezmizely. Ani bagry a těžká technika se kvůli nám neodporoučela a tak se posvátná úcta, kterou jsem čekala, nějak nedostavovala. Příště sem musíme juknou, až budou práce hotové a nejlépe v zimě, aby ty davy lidí trochu prořídly. Ceny se zde šplhají do nebe stejně jako kamenné věžičky, alespoň, že nám uznali vstupné zadarmo.
Tady malý náhled, jak to tam zrovinka vypadá:
 |
| Dřevěný mostek jak na Pernštejně, škoda toho lešení kolem. |
 |
| To jen abyste věřili, že jsem tam fakt byla :P |
 |
Dokonce se mi podařilo vykopat ze záběru
dva německé turisty a vyfotit prázdnou chodbu! |
 |
| Skriptorium |
 |
| Zákoutí s plechovkou. |
 |
| Ne, to není svatej Jirka, to je svatý Michael. |
A nakonec jsme se dostali i na pláž. Kdo by to byl tušil, že následovat houfy dětí může přinést něco dobrého? Akorát nám kvůli našemu bloumání pískem ujel poslední přímý autobus do Rennes, na který už jsme měli koupenou jízdenku.
 |
| Pohled od moře. |
 |
| Až na to vkusné lešení... |
 |
| Toť vše. Au revoir! |
Žádné komentáře:
Okomentovat