Pro příště: vzít si deodorant, mast, kapky do očí, sprej na nohy a víc balenýho pečiva :D
"Keep going so the midges won't get you!", byla rada jedné kolemjdoucí. Přes noc mi ve Sligachanu napršelo do bot, protože jsem si je bohužel prozíravě nedala dovnitř. (Camp za 6 liber). Absolvovala jsem tedy cestu v náhradních, které jsem taky stihla odrovnat. Uklouzla jsem totiž a natáhla se jak široká tak dlouhá do bláta, posléze se mi ještě povedlo stoupnout nohou do potůčku. Každopádně jsme přešli přes kopec, vzali stopa zpět na Sligachan, kde jsme nabrali vodu na další dobrodružství a dostopovali jsme až k Old Man of Storr. Táboříme.Vycházka od parkoviště a zpět nám trvala asi dvě hodiny, ale ani tak jsme se jako pořádní zhnilouni nevyškrábali až k typickému výhledu.
Po tomhle všem se pomalu vydáváme na cestu zpět. Ráno nás s sebou bere mladý asijský pár, poslouchající Cranberries. V Portree fotíme, nakupujeme (whiskey 9.90, muffiny, pečivo...) Přesouváme sek pumpě a čekáme. Čekáme dlouho. Nakonec nás vysvobozuje dodávka a ochotný, ale značně nepořádný řidič nás bere do starého známého Sligachanu. Tam nás přebírá starý rybář a pravý Skot, rozumět mu totiž není ani půl slova. Od mostu přes spojující ostrov s pevninou už kvůli časovému presu jedeme busem. Stíháme si dát ještě výtečnou a obří pomerančovou zmrzlinu (2 kopečky za 2.50). V autobuse nám dochází pití, trochu zmatkařím se zapomenutou/nezapomenutou taškou, cestou jedeme přes Glencoe a konečně nás dostihlo pravé skotské počasí. V Edinburku přespáváme venku, za nějakým bagrem v uličce mezi domy, stanice se totiž na noc zavírá. Busem pak jedeme přímo do Londýna, přičemž já už melu z posledního, fouká na mě klíma, mám žízeň, kvůli zácpě nestíháme navštívit Camden Town a já už vážně potřebuju sprchu. Jíme burgery ve FoodGallery a kupujeme sandwiche a sladký pečivo na tu předlouhou cestu zpět. Hurá domů.