Snad je mým úkolem na zemi,
Potřít si obličej sazemi,
blátem si zamazat kalhoty.
Někdo mi krade teplo prstů,
hnědavý podzime, jsi to ty?
Ty, máto, šalvěji, pihatý sne,
Křehounké šero, stoletý dne,
zubatý úsměve bezzubé paní,
co myslí, že všechno záleží na ní,
do kapes sbírává kamínky,
Čas už jí vyčesal vzpomínky.
Někteří lidé, jen tím, že v to věří,
Hýbají světem a hladiny čeří.
Nebe si obléklo holubí peří,
Stydí se šípky, jsou nahaté duby.
Podzim je léto, co drkotá zuby.
Tichounce zavrnět, přičichnout k tichu.
Někde jsem po cestě ztratila pýchu…