Slovo "šperky" by bylo možná moc lichotivé

 Tak nevím. Chtěla jsem napsat, že se pochlubím, ale myslím, že ani není moc čím. Snad vám nevypadnou oči z důlků:

Gramofón.
Nenositelný, protože jsem mu zapoměla dát čudlík na pověšení.



Já vím, není to moc poznat, ale jsou to baletní boty.



Ách. Jelení lebka. Supr věc. Fimo.



Původně dělané pro kamarádku.
Ale chudák asi nebyla moc spokojená.
Místo toho hloupýho drátku by to chtělo řetízek,
ale já nikdy zbytečně neutrácím a doma žádnej nemám.
Jinak jdou každej den dvakrát přesně! :D



Klipsy

 

Blbá fotka. Moc tmavá. Inu což. Ptačí lebka.
Fimo. Momentálně ve stavu: rozšlápnutá.



Ach, kadibudky.
 Na ty sem byla obzvlášť hrdá.
Fimo. Ztratila jsem je.



Nedávné kousky. Fimo. Kaktus a letadlo.
Letadlo už má ulomený křídlo.
Ach jo, vždycky to válím po zemi a pak na to stoupnu.
A jinak to vážně není žádný specifický letadlový model, pardon.



No. Víte. Tohle je složité.
 Nedopadlo to zrovna nejlíp, ale je to moje oblíbená postava
- takže tu figuruje osobní vtah.
Jinak ten rámeček ručně děaný z Fima a postříbřený.



Zrecyklované. Sloni z Vánočních trhů, proděravění jehlou.



Tak tohle je vážení granátové jablko! Brož z plsti.
První pokusy nejsou nejlepší, no.




Tohle jsem si musela koupit...a využít.
Takže ne přímo vyráběný. Spíš...recyklovaný?
Teď už mám krátký vlasy, takže ptáček momentálně hybernuje.



Recyklace



Ah. Dakší recyklace. Bárbínka už je nepotřebovala, myslím.



No, tužky, už bohužel nekreslí. (Nemají totiž tuhu, ale pššt!)



Tak tohle je pěkně starý. Teda. Relativně - pár let to bude.
 Proto je to tak zašlý.
Dělaný v nějakým uměleckým kroužku,
kterej sem sem tam navštívila.
Kdyby někdo nepoznal, tak je to vážka. Už ji nemám.



Ehm.
No, nápad myslím vcelku fajn, ale to zpracování už pokulhává.
Taky aspoň tři roky starý. Fimo.



Je to škaredý, už to nenosím.
Teď má jedny čistě kaštanový, bez těch kýčovitých zelených věciček.
 Moc se mi líbí přírodní materiály. Chystám náušnice s bukvic a šišek.



No. Kukuřice. Co víc říct? Ajo: Fimo.



Cakes

Tak na vaření/ pečení/ špinění nádobí je u nás expert spíš moje sestra, nicméně i ona má někdy narozky a tak se toho pak ujmu já. Takhle to pak dopadá.

Pseudo-asijské bláznění

Tak jsem si řekla, že bych sem mohla začít házet i svoje obrázky, i když si stále ještě nemyslím, že je to zrovna dobrý nápad. No, tady je něco ze včera. Pak sem přidám i starší věci. To ste rádi, co? No...jasně, já vím :/

Ale ješišmankote!

Tak, musím přiznat barvu - žádný velký První příspěvek dneska nebude. Možná jindy, jinak, znovu. Teď musím vyříct jediný - jsem asi tupec. S Bloggerem si asi nebudeme rozumět.
Jo a hrozně mě překvapuje, jak moc tohle umělý psaní příspěvků nutí člověka stylizovat se do svého ideálního já. Nebo teda, jak to mám říct? Když jsem začala psát (a následne smazala, no), tak jsem jaksi nechtěně tíhla k tomu, aby to mělo hlavu, patu, abych...se prezentovala lepší než jsem. Ale tak sem to vůbec nechtěla. Tohle má být Deníček. Ehm. Tak trochu. Můj. Ne toho pokrytce, kterým každý tak trochu před ostatníma jsme. Nebudu si tu přece hrát na někoho, kým nejsem, ne...?
Ale uff teda, stojí mě to mnoho sil. A ještě pořád píšu skoro spisovně! Co se to se mnou děje? Máte to tak všichni? Tohle nejsu já. Brr.
A cokoliv sem napíšu zní hrozně trapňoučce. Huff. Podivné to síly.

Ó...zkouším, co to udělá. O řádek výše: oblíbená klasika.
Tak jsem si to nějak představovala trochu jinak. Méně seriózně.