Pidlimája: Bretaň a Mont Saint Michel

Nedávno jsem se k podivu všech vrátila živá a zdravá z mírně improvizovaného, zmateného a vyčerpávajícího výletu do Bretaně, jednoho z francouzských regionů. Těch pár dní (10 i s cestou)uteklo tak rychle, že mi ani nepřijde, že jsme někde byli, až na to, že mi disk zabírá další tuna fotek. Adaptace na domácí prostředí probíhá o něco pomaleji, než se očekávalo, zejména vzhledem k blížícímu se začátku semestru. Ležím tedy celé hodiny v posteli, cpu se dortíkem na přivítanou a stresuju se. Ale teď už k výletu...

Byl to týden tvrdého tréninku komunikace a odolnosti vůči všem možným i nemožným trapasům, uff. Zjistila jsem, že francouzsky se sice domluvím, ale čtyři jazyky v jeden čas se prostě špatně kombinují. No, ono i když jsem zrovna mlčela, byli jsme s naší náloží a vzhledem za řádné exoty - takže rada zní: nejezděte do Francie nevymódění a bez paklu cigaret! Většinu toho zábavného a neuvěřitelného jsem úspěšně vytlačila z paměti, ale pocit, že mám opravdu velké štěstí, že jsem celá a ležím doma v teplé posteli, stále přetrvává.

Vyrazili jsme autobusem Eurolines přes Německo do Rennes, s přestupem v Paříži.

S tím, že mi málem prasknul močák, jsme se dokodrcali do Rennes a ještě nezkušení a nepoučení jsme se táhli s krosnami přes celé město do čtyři kilometry vzdáleného kempu, kam jsem před tím svou dokonalou a bezchybnou francouzštinou psala, že dorazíme později a zda-li to nevadí. Jim to každopádně bylo jedno, hlavně, že jsme ráno zaplatili. Ráno jsme se nedonutili vstát dřív, než v deset. Jediné, co mi tak ještě utkvělo, bylo komando králíků, kteří se po campu poflakovali.

Naším vyspáváním a složitou dopravou se nám trošku posunul program, z čehož jsem ze začátku byla lehce na prášky, ale po pár dnech už jsem to brala s ledovým klidem. Stihli jsme navštívit sotva polovinu věcí, takže zbytek čeká na příště - byl navrhnut smělý plán v podobě cyklovýletu aneb co tě nezabije...takže zase za rok! Pokud to tedy nebude Irsko, Skotsko nebo Norsko.

Jinak ve zkratce, navštívili jsme Rennes, Vitré, La Gacilly, Monteneuf, Carnac, Locronan, Auray, Paimpol, Guimiliau, Morlaix, Quimper a Mont saint Michel. Viděli jsme až nezdravé množství kostelů a menhirů (a taky domů na prodej), požili palačinky, makronky, bagety, pain du chocolat a cassis, polovinu času strávili v dopravních prostředcích a potkali děsivě velké množství ochotných lidí, díky Bohu!

Platili jsme, co jsme neměli a neplatili, co jsme měli. Nezapomněli jsme zaslat nějaký ten pohled a koupit suvenýr. A nakonec jsme dokonce stihli i bus zpět! To je ode mě zatím vše.

...

Učarovali mi zpola vybledlé reklamy na zdech domů.