Melrose
Brzké probuzení v Melrose. Překonávám se a vylízáme ze stanu někdy po šesté. Chci stihnout východ slunce u opatství. Samozřejmě je ještě zavřeno a tak se odhodlávám k další infiltraci.
Tři kopce vedle městečka jsou moc lákavé na to, abychom se alespoň na jeden nevydrápali a nerozhlédli se po kraji. Výhled mě posadil na zadek. Na mohylu. Všude vřes a volně se popásající ovce. Skvělý začátek dne. Náš pěší výlet nás pak zavedl ještě k Rhymer's stone a Site of Roman's fort, kde vesměs nebylo k vidění nic jiného než pole a snaživé, vysvětlující cedule. Ale počasí stále neuvěřitelně dobré!
Z kempu padáme až někdy před dvanáctou a já začínám být značně nervózní, jelikož plány nejdou úplně jak by měly. Do Forfaru to dnes očividně nedáme. Jízdenka do Stirling nás stojí čtyři libry (Scottish citylink). Na místě zanecháváme zavazadla ve skříňkách (1+2 libry). Striling obecně není špatný, ale po Edinburgu je to jen další, menší, historické město, na vstup do hradu zase nemáme (14 liber) a navíc se zatahuje obloha. Tahám Patrika na procházku k Wallace monument, kterážto věž vypadá jak z jiného světa a mě připomíná sídlo Ra'zaků z Eragona. Jenže se mi po cestě dělá blbě a tak se nakonec vracíme na nádraží.
Ups, dostáváme sprďana, že jsme si měli jízdenku koupit předem a cesta do Dundee nás tak stojí nehorázných 27 liber, ale mě je moc mizerně na to řešit to. V Dundee jsme až o půl desáté, tma, chce se mi na WC a nedá se tu přespat. Jediné štěstí je, že ještě jede bus do Forfaru, takže to vypadá, že se alespoň srovnáme s plánem. Jenže to by to nesměly být skotské autobusy, kde nikdo nehlásí zastávky a staví se jen na znamení, tudíž absolutně netušíte, kde vystoupit. Kolem jedenácté večer se odvážíme vylézt v nějakém městečku, očividně jsme to přejeli. Zrovna hraje zvonkohra, temný úzký uličky jsou k sežrání a už se smiřuju s tím, že se doplácáme někam do přírody a tam se prospíme, ale v tom před námi zastavuje ten autobus, s nímž jsme sem přijeli a řidič nám nabízí, že nás hodí tam, kam jsme měli původně namířeno! Dokonce s náma řeší, kde se dá ve Forfaru přespat a doporučí nám kemp. Jenže ouha, nějako ne a ne ho najít, naštěstí potkáváme chlápka, co venčí svou černočernou fenku, ze které jsou všehovšudy vidět jen světýlka na obojku (hotovej baskervilskej pes!). Ten nás vede až na schované místo u jezírka, kde můžeme v klidu tábořit. Konečně usínáme.
Žádné komentáře:
Okomentovat