Podzim

Snad je mým úkolem na zemi,

Potřít si obličej sazemi,

blátem si zamazat kalhoty.

Někdo mi krade teplo prstů,

hnědavý podzime, jsi to ty?

Ty, máto, šalvěji, pihatý sne,

Křehounké šero, stoletý dne,

zubatý úsměve bezzubé paní,

co myslí, že všechno záleží na ní,

 do kapes sbírává kamínky,

Čas už jí vyčesal vzpomínky.

 

Někteří lidé, jen tím, že v to věří,

Hýbají světem a hladiny čeří.

Nebe si obléklo holubí peří,

Stydí se šípky, jsou nahaté duby.

Podzim je léto, co drkotá zuby.

Tichounce zavrnět, přičichnout k tichu.

Někde jsem po cestě ztratila pýchu…

 

Setrvačnost

Jako bych to byla netušila,

Že bludný kořen jsem už překročila

A lepší dny už všechny uplavaly.

Své marné doufání jsme dávno vzdali.

Zvadla naděje a pomalu schne mládí.

Někdy se čas vleče, jindy honem pádí.

Kolem prosvištěla radost ze života,

Dozněla poslední veselejší nota.

Čekání je přepych, slunce dávno zašlo.

Lék na realitu lidstvo nevynašlo.

Hamlet věděl nejlíp, věčnost dlouhá doba.

Olověnou koulí je mi tichá zloba.

Tak zahajuji proces smiřování,

Vždyť z věže už mě nikdo nezachrání.

Jen hluboký nádech, výdech, sed a vztyk,

Po hlavě se denně vrhnout v boje ryk.

-Pidlimája