Random

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Takové, jaké je - II.

To jsem si jednoho dne řekla, že už bych měla zvednout svůj líný kostnaný zadek a když už mám náhodou čas a dokonce je hezky, měla bych si odbýt některé své plánované činnosti. Tak jsem si to nastoupila do autobusu, posléze do vlaku a vypotácela se do nevkusně ostrého prosincového slunce v Řečkovicích. Moje kroky vedly po trati směr Královo pole, neb jsem zhodnotila tento kraj jako vhodný k pořízení několika snímků do mé sbírky starých van v zahradách českých. Krom spousty známých po cestě dopravními prostředky jsem takhle potkala i pana Františka. Onen pán bydlí v houštinách u trati, má oplocený dvorek o velikosti metru čtverečního a přespává v igelitem obaleném stanu. Zima mu není, s tatínkem jako malý trampoval. Čistě náhodou mě neznásilnil, nezabil ani neokradl, ale popřál mi hezké svátky, ukázal mi svůj skrovný příbytek, kladl mi na srdce, abych dávala pozor na kolejích a odšramotil si někam k příteli nabýt mobil.

Tak, už se mi nechce dál psát, studí mě prsty. Koho by to zajímalo, den jsem zakončila malým urbexem, nakupováním dárků a posezením s kamarádem v Anapurně, nacpávajíc se kuřecím s mangovou omáčkou.

 

 

 

 

 

Zbytky, trošky, ždibečky...